Životní příběh Jarmily Hassan
drama ve třech dějstvích
Dějství první:
Kariéra operní zpěvačky
Kariéra operní zpěvačky
Dějství druhé:
Manželka egyptského paši
Manželka egyptského paši
Dějství třetí:
Na studnické tvrzi Epilog:
____________________________________________
____________________________________________
: Rok 1917 :
Jarmila se narodila 17. dubna 1917 v Praze v hudební rodině. Otec, František Krzywý, byl členem orchestru Vinohradského, později Národního divadla. Matka, Anna, byla operní zpěvačkou.
Rodiče Jarmily Krzywé a jejich dvouletá Miluška (25. července 1919)
Malá Miluška, jak jí blízcí i v pozdějším věku říkali, vystoupila na profesionální scéně velice brzy. V roli dítěte Čo-Čo Sany v Madame Butterfly hrála 16. dubna 1922, jak je uvedeno na dochovaném plakátu Stavovského divadla.
Miluška (1922)
: Rok 1932 :
V letech 1932-1938 absolvovala s výborným prospěchem Státní konzervatoř hudby v Praze. Jejími spolužáky byli Beno Blachut a hudební skladatel Ján Cikker. Na absolventském koncertu zpívala písňový cyklus Údolí nového království Vítězslava Nováka. Zpěv studovala pak ještě tři roky soukromě na německé akademii u Konráda Wallersteina a začala vystupovat pod uměleckým jménem Jarmila Kristenová.
Jarmila Kristenová
: Rok 1941 :
Za války jednu divadelní sezónu, v letech 1941-1942, působila jako sólistka opery Divadla v Plzni. Dochované plakáty dokládají, že ve dnech 27.7. a 3.8.1941 vystupovala v České Skalici s Michalem Linkem, členem opery Národního divadla, za klavírního doprovodu Jarmily Vejmanové. Do Skalice se vrátila koncertovat znovu v roce 1950 s Gézou Fischerem, kolegou ze Státní opery v Brně.
Na doporučení předního českého basisty Pavla Ludikara pokračovala v letech 1942-1943 v pěveckých studiích u Salvattiho na Musikhochschule Mozarteum v Salcburku.
Universität Mozarteum Salzburg . . . http://www.moz.ac.at/
Géza Fischer (1899 –1963), operní pěvec, barytonista, zasloužilý umělec, hudební pedagog JAMU Brno, přítel (vlevo),
Pavel Ludikar (1882 – 1970, rozený Vyskočil) operní pěvec, basista, hudební pedagog
Ještě v roce 1943 přijala nabídku jihorakouské opery v Klagenfurtu (česky Celovec), u hranic se Slovinskem a Itálií. Na jejím jevišti zpívala po dvě sezóny kromě opery i řadu klíčových rolí melodramatického repertoáru. Měla úspěch, nadšené kritiky a dočkala se i uznalého vyjádření samotného Richarda Strausse, v jeho Růžovém kavalíru zpívala roli Maršálky.
Jarmila s ředitelem opery Otto Bildem, Klagenfurt
Přitom všem se ještě stačila účastnit protinacistického odboje. Byla ve spojení s partyzány, kteří operovali v nedalekých slovinských horách. Zajišťovala pro ně z Prahy dodávky léků, obvazy a protitetanové injekce. Jugoslávská vláda to po válce ocenila v osvědčení k udělenému válečnému vyznamenání.
: Rok 1945 :
Po válce se stala na jednu sezónu sólistkou Divadla 5. května v Praze (pozdějšího Smetanova divadla, dnes Státní opery), zazářila v titulní roli melodramatu Jiřího Antonína Bendy Médea. Pak přišly její čtyři nejúspěšnější sezóny v opeře Státního divadla v Brně (1946-1950). Pod řízením dirigenta Antonína Balatky a režiséra Oty Žídka vystupovala jako Carmen v Bizetově stejnojmenné opeře, Emilie Marty v Janáčkově Věci Makropulos , Krasava ve Smetanově Libuši, Milada ve Smetanově Daliboru, Kněžna ve Dvořákově opeře Čert a Káča a s mozartovským repertoárem.
Médea (v Praze)
Marta (v d´Albertově opeře Tiefland, v Klagenfurtu), vpravo
Rosalinda (v Netopýru Johanna Strausse, v Plzni)
Taťána a Grenin (Kristenová a Pribytkov v Čajkovského opeře Eugen Oněgin), kněžna (v Dvořákově opeře Čert a Káča, v Brně)
Po únoru 1948 byla v Brně pod tlakem politicky ambiciózní kolegyně. V té době měla nabídky ke koncertnímu hostování ve vídeňské Státní opeře. Úředníci tehdejšího režimu ji však vycestování na základě udání nepovolili.
: Rok 1950 :
Provdala se tedy (myslela si, že jen formálně, proto také v zastoupení) v roce 1950 za rakouského obchodníka Josefa Schneidera. Nabyla tím rakouského státního občanství a odstěhovala se do Vídně. Manžel ale nesouhlasil, aby někde přijala trvalé angažmá. Pohostinsky vystupovala na předních evropských scénách v Salcburku, Vídni (též ve vídeňském rozhlase), Mnichově, v holandském Hilversum. Podnikla dvě pěvecká turné do Dánska a Norska, zpívala v Kodani i v norském Oslo.
Tyge Tygesen, dánský pěvec a přítel
Velký úspěch u kritiky i publika sklidila na salcburském festivalu v roce 1951 za umělecký výkon v hlavní roli Menottiho opery Konzul. Odvrácenou stranou úspěchu byl však rozvrat jejího manželství. Ve svém kmenovém pěveckém repertoáru tehdy měla role Carmen, Amneris (egyptské princezny ve Verdiho Aidě), Krasavy, Milady, Julie, Mařenky ad.
Léto 1952, Scheweningen, Holandsko
Ve Vídni se na podzim roku 1952 seznámila s více než o tři desetiletí starším Hassanem Abdel Wahab, členem trůnní rady egyptského krále Faruka. Po rozvodu se Schneiderem přijala jeho nabídku k sňatku. To už je ale druhé dějství jejího životního dramatu.
Pokračování:
Kariéra operní zpěvačky . Manželka egyptského paši . Na studnické tvrzi
Ediční poznámky
